Skepticismus versus „klimaskepticismus“

Redakční poznámka:

Před několika týdny jsme umístili na naši webovou stránku „klimaskeptický“ článek Mgr. Vítězslava Kremlíka s názvem „Boj proti alarmismu je sisyfovská práce“, který vyvolal ostrou nesouhlasnou reakci některých našich členů a čtenářů. Zdůrazňujeme, že článek byl osobním názorem Mgr. Kremlíka a nevyjadřoval stanovisko redakční rady ani výboru našeho klubu, jak se někteří čtenáři mylně domnívali. Abychom vyvážili jednostranný článek Mgr. Kremlíka, uveřejňujeme dnes střízlivý pohled klimatologa Dr. Ladislava Metelky na problém globálního oteplování a na současné spory mezi „alarmisty“ a „popírači“.

Za redakční radu: Jiří Heřt


Skepticismus versus „klimaskepticismus“

Problematika změn klimatu a globálního oteplování se v poslední době dostala i na půdu českého klubu skeptiků Sisyfos. Myslím si, že bylo jen otázkou času, kdy se tak stane. Na veřejnosti totiž už několik let probíhá diskuse (vypadá ale zatím spíše jako hádka) na toto téma a nedomnívám se, že by Sisyfos mohl nebo měl zůstat trvale stranou této diskuse.

Klimaalarmismus a klimaskepticismus se tváří jako dva antagonistické směry. Ve skutečnosti k sobě ale mají blíže, než by bylo jejich zastáncům milé. Oba trpí nedostatkem odborného přístupu, ideologicky motivovanou selekcí informací a povýšením ideologie nad fakta. Jejich protagonisté se liší snad jen tím, v jakém dresu „hrají“. Ostatní rozdíly jsou nepatrné.

Český klimaskepticismus má řadu podob. Jednu z nejkurioznějších představuje například server www.klimaskeptik.cz. Stačí pročíst si ty desítky článků (to také vřele doporučuji) a člověk zjistí, že autorovi vlastně vůbec nejde o klimatologii a o klima, ale o různé konspirace. Kdo koho zná, kdo o kom co řekl nebo napsal, kdo s kým publikoval, kdo komu šéfoval nebo šéfuje, kdo koho vyšetřoval nebo vyšetřuje, kdo má právo koho vyšetřovat a kdo ne, kdo komu co mailoval a podobně. Prakticky nic odborného, většinou jen „informace“ (krásně česky se tomu říká drby) na úrovni různých „společenských“ časopisů a novin typu Blesku nebo Šípu. I ty totiž žijí hlavně z drbů.

Pokud se autor serveru www.klimaskeptik.cz někdy přesto pustí do zápasu s daty, nedopadá to dobře. Tak například v článku „Czechgate: Podle Klementina žádné oteplení od r. 1800“ (http://www.klimaskeptik.cz/news/czechgate-podle-klementina-zadne-otepleni-od-r-1800/) je dokonce velice názorný graf vývoje ročních průměrných teplot na stanici Klementinum. Autor o průměrných ročních teplotách z Klementina například píše: „Tak například, roční průměrná teplota 1794 byla 11.50 °C a v roce 2005 jen 10.88 °C“ a z toho odvozuje, že tu od roku 1800 není žádné znatelné oteplení. Vzít dvě hodnoty, odečíst je od sebe a z toho vyvozovat trend oteplování, to je ovšem doslova statistické zvěrstvo. Ale proč by ho klimaskeptik nepoužil, když takhle dostane právě takový výsledek, jaký potřebuje k podepření své ideologie?

Klimaalarmismus na tom není o nic lépe. I tam najdeme překroucené, ale i vyloženě lživé informace o tom, jaká nás čeká katastrofa nebo apokalypsa, pokud okamžitě nepodnikneme něco proti emisím skleníkových plynů. S klimaalarmisty se dozvíme, že nesmíme dělat prakticky nic, pokud chceme „zachránit klima“. Namátkou - neměli bychom telefonovat, jezdit auty, létat letadly, jíst maso, splachovat na WC, mýt nádobí, používat internet nebo počítače vůbec. Klimatické změny podle nich mohou za spoustu špatných věcí, ale těžko byste hledali něco dobrého, co podle nich „provedly“. Ale příkladů by se našlo víc. Hodí se dokonce i nepravdivá informace, že prý IPCC doporučuje udržet nárůst průměrné globální teploty pod 2 st.C. nad teplotou preindustriálního období. Že žádné takové doporučení ve zprávě IPCC ve skutečnosti není? Ale proč by to klimaalarmista nepoužil, když to potřebuje k podepření své ideologie?

Ano, klimaskepticismus a klimaalarmismus, hlavně ve svých nejdogmatičtějších podobách, jsou prakticky jedno a totéž. Vyrůstají z ideologií a jejich hlavním smyslem je tu „svou“ ideologii a její závěry za každou cenu podpořit. I za cenu selekce a překrucování informací. Nositelé těch „správných“ názorů jsou považováni za odborníky, nositelé jiných názorů za podvodníky. A půvabné je, že taková hodnocení vyslovují lidé, kteří mají v daném oboru naprosto minimální znalosti (to v tom lepším případě).

Kromě klimaalarmismu a klimaskepticismu, ale existuje i třetí směr. Není to žádný ideologický „-ismus“. Je to klimatologie. I klimatologie má, jako každá jiná věda, některá specifika. Oproti většině přírodních věd má ale nevýhodu zejména v tom, že v ní nelze provádět experimenty. A už vůbec ne za předem daných kontrolovaných podmínek. Nemůžeme vývoj atmosféry zopakovat za určitých konkrétních podmínek, nemůžeme udělat žádný srovnávací experiment na „paralelní Zemi“. Reálný vývoj atmosféry je ten jediný „experiment“, který můžeme sledovat. To situaci klimatologů poměrně dost komplikuje. Je jasné, že ten skutečný vývoj atmosféry je jen jedním z mnoha fyzikálně možných vývojů atmosféry, jedna jediná realizace celého stochastického procesu. Proto je nutné vlastnosti onoho stochastického procesu jako takového jen odhadovat na základě vlastností jediné jeho realizace, kterou známe. Proto je také nutné popisovat celý systém především statisticky. A proto také pojem „klima“ tak úzce souvisí se statistikou a statistickým popisem chování atmosféry. Ve statistice ovšem není nikdy nic jisté. Tedy ani v klimatologii. Většina věcí, zejména pokud jde o odhady nebo možnosti budoucího vývoje atmosféry, je o pravděpodobnostech. Deterministický popis atmosféry má některá velice silná omezení (mimo jiné i některé chaotické prvky chování atmosféry) a řadu procesů v atmosféře už z principu nelze deterministicky popsat.

To se ovšem klimaskeptikům hodí a docela dobře se naučili toho využívat (nebo spíše zneužívat). Chtějí jistotu (kterou z pravděpodobnostních výsledků už z principu nikdy mít nemohou), chtějí deterministické odpovědi na otázky, na které existují jen odpovědi pravděpodobnostní. S pojmy jako je pravděpodobnost, interval spolehlivosti a podobně, se prakticky nezdržují a každá drobná odchylka mezi prognózou a realitou je pak považována za „důkaz“, že je celá klimatologie vlastně špatně.

O klimatu jistě lze diskutovat mnoha různými způsoby. Někoho zajímají drby skoro bulvárního charakteru, někoho data a jejich zpracování. Někdo vyvozuje sáhodlouhé závěry z komentářů (!!!) v ukradených programech, někoho zase zajímá, zda byly (bez ohledu na ty komentáře) způsoby zpracování dat korektní nebo ne. A někdo si dokonce představuje diskusi tak, že chce mít klimatology už předem na lavici obžalovaných. A soudit by je asi měli historici a překladatelé, protože se k tomu cítí být kompetentní…

Je na sdružení Sisyfos, jakou diskusi na toto téma bude chtít. Rád se zúčastním diskusí o datech a nad daty, o metodách jejich zpracování, o modelování klimatu – prostě o věcech, které patří do klimatologie. Nehodlám ale ztrácet čas (svůj ani čtenářův) bulvárními drby o IPCC, CRU, komentářích k programům nebo ukradeným mailům, prostě k takovým materiálům, jakých je na stránkách www.klimaskeptik.cz plno. Ty stránky mají totiž s racionálním skepticismem společného snad jen to, že si jejich autor „vypůjčil“ slovo „skeptik“ do jejich názvu.

Ty stránky totiž ve skutečnosti nereprezentují žádný racionální skepticismus, ale obyčejný dogmatický klimadenialismus.

Ladislav Metelka