Fyzikální exhibice pana George Egelyho

Ve dnech 20. – 22. 4. 2012 probíhal na Výstavišti Praha - Holešovice každoroční veletrh, k jehož pořádání se sdružily čtyři společnosti: BIOSTYL, Evolution, Ecoworld, Esoterika. Vystavené exponáty i doprovodný program byly jako obvykle zajímavé i pro skeptiky. Já jsem se letos soustředil především na páteční přednášku pana George Egelyho a na dění kolem tohoto vystoupení.

George Egely (Maďarsko) byl v tištěném průvodci výstavou uváděn bez titulů jako „jaderný vědec a neúnavný experimentátor, propagátor nových a levných zdrojů energie. Je odborníkem na tzv. volné energie a především autorem funkčního zařízení na principu studené fúze, které produkuje více energie, než samo spotřebovává a které by se mohlo stát základem procesu vedoucího ke skutečně udržitelné budoucnosti“.

Přednáška pana Egelyho patřila do bloku: „Cesty k sobě - Volné energie - naše budoucnost aneb věci se budou dít tak, jak je nastavíme v sobě v souladu s vesmírnými zákony ku prospěchu všech“.

Přednáška pana Egelyho se měla týkat::
1. Předvedení řízené jaderné fúze, transmutační proces uhlíku na železo. První krok je jednoduchý, každý si jej může zopakovat doma v kuchyni. Toto by mohlo být základem procesu směřujícího k napojení se na čistý, obnovitelný a levný zdroj, kterým by se mohl vytvořit základ skutečně udržitelné budoucnosti.
2. Podivné vlastnosti kulového blesku na základě provedených pozorování. Proces kulového blesku probíhá ve čtyřrozměrném prostoru namísto, aby probíhal v obvyklém trojrozměrném.

Kdo podlehl pozvání pořadatelů a dostavil se jako já, rozhodně nebyl zklamán, ale …

O čem nám pan Egely vyprávěl?
Pan Egely působil dojmem skromného, trochu roztržitého vědce, který bezvadně ovládá obor, ale nestydí se říci „nevím“. Hovořil poněkud monotónně, ale obsah řečeného byl velevýznamný, revoluční. Přednášel v angličtině se simultánním překladem.
Vystoupení bylo prostoupeno vyprávěním o zapomenutých či zakázaných objevech či vynálezech a o jeho schopnosti – „božím daru“ je opětovně nalézat. Znalosti nezištně předává veřejnosti, přičemž doufá, že se najdou prostředky na technologická dotažení. Například již Nikola Tesla prý jezdil ve 20. létech minulého století automobilem na jaderně-fúzní pohon. Po něm byl tento pohon ještě dvakrát znovuobjeven a zapomenut. Na rozdíl od předchůdců, Egely nevezme znalosti do hrobu.
Transmutaci prvků (nízkoenergetické jaderné reakce) zvládá podle Egelyho každá živá buňka, tedy každý živý organismus. Experimentální důkaz je snadný: krmte slepici tak, aby nedostávala vápník. Bude i nadále snášet vejce se skořápkou. Potřebný vápník získá transmutací z jiných prvků. To prý bylo opakovaně a exaktně ověřeno.
Vědecká metoda je podle Egelyho poslední nadějí lidstva (rajská hudba pro ucho sisyfovce!), ale žel se to netýká akademické vědy, která představuje pro společnost „bolestivou ránu“. To ona je viníkem zákazů a zapomenutí užitečných objevů a vynálezů minulosti.

Co nám pan Egely předváděl?
1. Začal známým Stirlingovým motorkem, kde se v termicky nerovnovážném prostředí pohybuje píst sem a tam podél teplotního spádu. Pohyb pístu se převádí táhly na rotaci setrvačníku. Egely bájil, jak by bylo možné podle tohoto principu snížit běžnou spotřebu automobilů na polovinu.
V Egelyho demonstračním motorku kmital lehounký píst zběsile nahoru-dolů a kolečko se živě točilo, ať přístroj stál na stole nebo byl přenášen v ruce. Příčinu zdařilé demonstrace jsem pochopil, neboť jsem přišel dříve, když se připravovaly rekvizity. Motorek byl totiž postaven na dvojici na sobě ležících talířů, mezi něž byla nalita horká voda. Po půlhodince voda vychladla, „perpetuum mobile“ se zastavilo, ale to už divák sledoval jiné pozoruhodnosti.
2. Údajný Teslův vynález: vedení elektřiny jedním drátem. Ukázka se nedařila, tak se od ní upustilo. Zařízení se prý pokazilo při předchozí demonstraci na tiskovce.
3. Nedočkavě očekávaná transmutace uhlíku na železo. Egely vložil magneticky inertní „uhelný prach“ do středu trubice z křemenného skla, jíž poté umístil do středu mikrovlnné trouby. Mikrovlnku zapnul – a nic. Prý se mu dnes nějak nevede, vše musí být dislokováno přesně uprostřed. Po novém pokusu se mikrovlnka rozzářila bílým světlem (jakoby uvnitř hořelo magnézium či hliník). Přednášející poté vyňal žhavou trubici z mikrovlnky, prášek vysypal a hle, on reagoval po přiblížení magnetu! Mělo tu dojít k transmutaci C na Fe, ale zčásti též na Mg, K, Ti, Ca. (Očividně jsme tu byli svědky obyčejné chemické reakce.)
4. Na záznamu jsme sledovali ohýbání příboru mentální silou. Pan Egely se vyslovil pro využití v metalurgii – při tváření kovů za studena. (Pro Sisyfos nic nového, vždyť před časem byl jev vyhlášen Ing. Martinem Blochem jako téma „Alternativní grantové agentury“. Nejen ve filmu, ale přímo v reálu nám silou mysli ohnul lžíci eskamotér dr. Josef Kaiser při předávání Bludných balvanů před deseti léty. Zkrátka: „Umíme to lépe“.)
5. Na záznamu jsme dále sledovali „nano-dust-fúzi“ v peci - v jakési upravené mikrovlnce vězící ve Faradayově kleci. Pamatuji si málo, jenom to, že pec děsně rámusila a vydatně zářila, díky údajné plasmě o teplotě (v pulsech) až milion stupňů. Stačí prý málo k tomu, aby se na tomto principu vytápěly domácnosti – skoro zadarmo.
6. Působivé bylo Egelyho „rozjímání“ nad sklenicí vody (to jsem sledoval na nedělní přednášce v Praze - Podolí). Přednášející správně vysvětloval, že pokud by se zdařilo oddělit rychlejší molekuly od těch pomalejších (hypotetické zařízení, které by to dokázalo bývá poněkud romanticky označováno jako Maxwellův démon), získali bychom dvě lázně různých teplot, které by se daly využít ke konání práce. Bohužel to zapovídá druhá věta termodynamiky. Panu Egelymu se přesto zdařilo Maxwellova démona zaměstnat: objevil totiž polovodič, oddělující pomalejší elektrony od rychlejších. Zatím dosáhl výkonu pouhého mikrowattu a technologické využití je v nedohlednu. Zázračný polovodič má být jakýmsi lepidlem, čerpajícím volnou energii z vakua. Kdyby se jím kupř. lepily tapety, získali bychom slabý, ale stálý zdroj elektrické energie pro domácnost. (To je ovšem objev století hodný Nobelovy ceny. I když spokojenost hospodyněk představuje též jisté uznání.)
5. Nejzajímavější pro mne bylo roztáčení „Egelyho kola“ údajnou mentální silou. To se předvádělo na Výstavišti v jednom ze tří set stánků, označeném „Volné energie“. Každý se mohl přesvědčit, jak se vodorovně posazené, lehounké kolečko se zoubky roztočí po přiložení ruky. (Zřejmou příčinou je pohyb vzduchu ohřátého přiloženou rukou.) Zařízení se prodávalo za Kč 670,- a v podobě měřicího přístroje dokonce za Kč 2700,-

Jsme na prahu revoluce ve fyzice?
Přednáškový sál byl přeplněn, stánek „Volné energie“ byl v obležení. Přítomní zírali, ale zase ne tolik, vždyť v postmoderní době „anything goes“. Kdosi se zeptal přednášejícího, zda zná princip předváděného. Odpověděl skromně, že v případě telekineze do toho moc nevidí, ale v jaderných procesech má jasno. Zájemce o bližší vysvětlení odkázal na svoji stránku www.egely.hu.
Co je vlastně motivem pracně připravených a promyšlených vystoupení?
Pan Egely může podléhat fantazijnímu sebeklamu, což se tu a tam stává i vědcům. Motiv však může být zcela racionální: ohromit veřejnost a získat mecenáše pro bádání jím naznačenými směry, což by byly téměř jistě vyhozené peníze.
Ulevilo by se mi, kdybych se nakonec dověděl, že šlo ze strany pana Egelyho o provokaci, o jakousi recesi - zrcadlo, v němž bychom shlédli, jak jsme navzdory kurzům školní fyziky hloupí a jak snadno se necháme obalamutit. Bohužel, žádné známky sebereflexe zúčastněných jsem nepozoroval. Marně jsem se na to téma pokoušel hovořit s jednotlivci. Dívali se na mně jako na podivína. Jistá mnou dotázaná dáma opáčila: „Už aby se uskutečnilo to, o čem mluvil pan Egely“.

Za obludné matení veřejnosti odpovídá podle mého názoru společnost BIOSTYL, hlavně lidé, kteří k nám pana Egelyho pozvali a organizovali jeho vystoupení.