Stane se vám někdy, že si duchovní citát přečtete několikrát za sebou a stále naprosto netušíte, co tím chtěl básník říct? Jste lehce v šoku nad jucháním okolí nad citátem, který naprosto nedává smysl? Máte pocit, že hledíte na císařovy nové šaty, když se po vás chce, abyste obdivovali hloubku nějakých slov? Ač to možná z reakce okolí tak nevypadá, je dost možné, že jste kognitivně schopnější, než ti, kteří hloubku vidí.
